MOJE FOTKA POVÍ VÍC NEŽ TISÍC SLOV.
Když slova nestačí, moje fotky vypráví. Kde dojdou slova, vypráví moje fotky. Tam, kde slova končí, moje fotky začínají.
 
TVOŘÍM VZPOMÍNKY BEZ FILTRU
A BEZ PHOTOSHOPU.
Jsem vášnivým fotografem věcí, lidí a krajin, nacházím a zaznamenávám jejich příběhy, duši a emoce.
Jsem znalcem Národního parku Podyjí a vynikajícím krajinářem.
Jsem grafikem, autorem, manželem, otcem tří synů, elektrotechnikem, trampem, cyklistou, obdivovatelem britských vozů, příležitostným hráčem na kytaru, zakladatelem penzionu U Mišpule, věčným ochutnávačem kvalitních alkoholů, nekonečným studentem angličtiny a znamenitým chytačem lelků.
Mám rád příběhy, nálady, okamžiky, nechám se jimi a vámi inspirovat.
Fotografie mě baví a naplňuje. Fotím srdcem, fotím s vášní.
 
 
 
 
ZAOSTŘENO NA VÁS.
Občas se zamýšlím nad tím, proč mi bylo dáno fotit.
Podle mě to bylo proto, abych prostřednictvím fotografií vyprávěl příběhy. Příběhy ve fotkách. Příběh krajiny. Příběh vesnice, příběh města. Příběh místa. Příběh člověka, který je duší toho místa. Člověka, který se podílí na tom příběhu. A taky příběh toho člověka samotného, portrét člověka. Člověka ve svém přirozeném prostředí. Homo faber, člověk tvůrčí a tvořící. A zároveň člověk, který sám je utvářený – místem, kde se narodil a kde žije, který je utvářený svým životem a jeho překvapujícími zvraty. I já sám jsem člověkem tvořícím a toužím objevovat lidi a jejich příběhy.
A na milion procent si věřím, že ty příběhy dokážu vyprávět poutavě.
 
 
KAŽDÝM CVAKNUTÍM SPOUŠTĚ VYPRÁVÍM PŘÍBĚH.
Největším dobrodružstvím je pro mě hledání duše místa.
Toužím objevit onen genius loci, vystihnout, co je v tom daném místě jedinečné a silné.
Já totiž vím, že to tam pokaždé je. A vím taky, že to dokážu najít.
Ale nebylo to zadarmo. Je v tom třicet let zkušeností, pokusů a omylů, jak dokázat, aby fotka mluvila. Musíš mít velkou zkušenost a velkou pokoru.
Musíš to místo přesvědčit, že o ně stojíš.
Je jako žena. Nemůžeš tam jen tak přijít a myslet si, že ty jsi šéf a že tam prostě přijdeš a uděláš tu super fotku.
Musíš tam přijít s pokorou, chodit tam opakovaně a počkat si, až se ti o místo otevře. A to místo se s tebou nemaže. Musíš tam přijít v nějaký určitý čas, ráno, když většina lidí ještě funí do peřin, když prší a když je mlha. Musíš počkat. Na slunce…na déšť…to správné světlo…A pak to může přijít. Silná fotka.